Jeho otec byl prvním vysokoškolsky vzdělaným Romem v Československu. Předseda brněnského Společenství Romů Karel Holomek míní, že romské komunitě by pomohla pozitivní diskriminace, aby lidé neztratili pracovní návyky.



- Jak dokázal kluk z romské osady nakonec vystudovat Karlovu univerzitu?

Táta byl ctižádostivý. Respekt mezi bílými si ve škole musel nejdřív tvrdě vybojovat pěstmi, než ho začali brát jako sobě rovného. Už v roce 1937 absolvoval práva, mluvil několika jazyky. Stal se výjimečnou figurou s obrovským renomé mezi Romy, kde udělal obrovskou výchovnou práci. Bohužel pak hloupě uvěřil v perspektivu komunismu.

Vaše dcera Jana Horvátová ale popsala, že za cílevědomost a vnitřní sebekontrolu zaplatil depresemi. Byl vůbec schopný se uvolnit aspoň mezi Romy? Jak to máte vy?

V něčem podobně. Ani já si nevzal za manželku Romku, vzdálil jsem se kořenům. A nenaučil se pořádně romsky, protože se tak doma nemluvilo. To dodnes cítím jako handicap. K Romům mám velmi blízký vztah, je to moje krev, vždyť ze strany otce zemřela v koncentráku celá rozvětvená rodina. Zároveň jsem vůči nim i kritický, protože myslím, že zpohodlněli. Propadli se do takové té pasivní rezistence. Přesto myslím, že v Česku nemají většího ochránce než mě.

- Čí vinou Romové zpohodlněli? Proč se podle vás integrace nedaří?

Vláda na to má už x let obsáhlé plány, pěknými slovy se popsaly už stohy papíru, ale skutek utek. Máme tu příšernou bytovou politiku, lichváře, systém štědrých sociálních dávek… to všechno vedlo k destrukci romské komunity. A řekl bych, že v posledních letech tady ještě přituhuje. Společnost se potýká s rasovými předsudky, pochodují tady neonacisté. Tomio Okamura hlásá už vyloženě fašistické názory a posílá Romy zpátky do Indie. Není sám, 80 procent lidí Romy nenávidí. Jenže každá akce vyvolává reakci.

- Není právě ona odlišná mentalita a systém hodnot jedním z důvodů, proč nezapadnou mezi upjaté Středoevropany? Vždyť ani v Evropské unii kdovíco k řešení romské otázky nevymysleli?

Evropská unie taky selhává, ale v zemích, jako je Holandsko, Belgie, Portugalsko… zkrátka v jiných než v postkomunistických státech panuje jiná atmosféra. Já to znám z Německa, tam například mají mladí lidé naprosto rozdílné názory na to, co je diskriminace. Hlouběji reflektují minulost.

- Vy víte, jak to udělat, abychom spolu lépe vycházeli?

Rád bych to věděl. Myslím, že se nemusíme vzájemně milovat, ale měli bychom se respektovat. Spíš než vstřícnou tváří toho lze podle mého docílit tolerantnějším ovzduším. Nepůjde to, dokud lidé nepochopí, že soužití – a klidně říkejme soužití se skřípěním zubů – je příkaz. Z hlediska ekonomiky, kultivace společnosti… Jednoduše není jiné cesty než spolu začít vycházet.

Rád si zaryjete třeba do vládní agentury pro sociální začleňování. Co vám vadí?

To je podle mě poněkud kontroverzní byrokratická instituce a vnímají ji tak i mnozí starostové, kteří nesnášejí mentorský přístup. Zrovna v posledním čísle našeho časopisu Romano Hangos se taky pozastavujeme nad tím, že agentura dostává 37 milionů korun. Takových peněz! Oni dovedou popsat devadesát stránek papíru o tom, co všechno udělali. Jenže nemají zpětnou vazbu.

- Svého času jste zaměstnával Romy ve stavební firmě. Jaké máte zkušenosti s jejich pracovní morálkou?

Po pravdě dobré i špatné. Romové se kvůli práci kolikrát ocitnou v neřešitelné situaci, přitom příležitostí je – lesy, černé skládky, úklid… Vrátil jsem se teď z Vysokého Mýta, tam se radnici podařilo zaměstnat asi padesát Romů. Já bych se dokonce přimlouval, aby obce zaměstnávaly na veřejně prospěšných pracích Romy přednostně. Třeba jen pro přivýdělek k dávkám, aby neztratili pracovní návyky. Klidně tomu říkejme pozitivní diskriminace. Byl bych i pro nějaký zákon, který by třebas i násilím dostal děti do dobrých škol. Přinutil rodiče, aby se zajímali o jejich prospěch.

- No právě. Vždyť tu máme generaci třicátníků, kteří mají sotva vystudovanou základku a nikdy neviděli své rodiče pracovat.

To je smutná skutečnost. Já mluvím rovnou o ztracené generaci.

- Ve vašem sdružení se snažíte posilovat identitu etnika. Dokážete však oslovit i tuhle “ztracenou generaci”?

Snažíme se o to. Je třeba ukazovat to, co je na Romech dobré. Mají svébytnou kulturu, jsou muzikální. Já věřím na pozitivní signály směrem k majoritě. Jedním z nich je i světový romský festival Khamoro, který v neděli začíná v Praze. A já mám radost, že to funguje i naopak. Třeba minulý víkend přišlo do našeho Muzea romské kultury v Brně v rámci muzejní noci na patnáct set lidí. I moje dcera Jana se ke svým kořenům musela prokopat. Ještě na vysoké škole měla komplexy kvůli původu a tajila ho. Dnes to muzeum vede, má za manžela čistokrevného Roma, mimochodem skvělého kardiochirurga.

http://www.invarena.cz/?p=16266