Jen jsem nakoukla a nestačím zírat.

Jsem 73 ročník a tak jsem zažila školu,kde nebyl problém facan,když si to někdo zasloužil a nepřipadalo mi to jako něco špatného.Děti měli jinačí respekt než dnes.Chudáci učitelé.I když jsem si zažila i mrchu učitelku,jinak milenku mého Ex,která se všemožně snažila dosáhnout svého(mého ex).Bylo tehdy těžké rozeznat co je lumpačení syna a co už její boj.Nechci tu rozepisovat,až kam zašla.Odešli jsme jinam a syn z velké vyhlášené školy do malinké vesnické a je spokojený.

Někteří rodiče to přehání,co se týče školních trestů,hned si stěžují,ale není to trochu jejich vina,že jejich dítě dojde tak daleko,že musí být trestáno.A to nepíšu o zapomenutých pomůckách,i když je taky trochu v rodičích ,jaké zodpověděnosti děti naučí.Syn když dostane poznámku za zapomenout pomůcku,dostane doma trest i ode mne,protože si nesplnil své povinnosti(nachystat si pořádně věci do školy).

Psala jsem ,že syn hraje fotbal,já ho dřív taky hrála a ted dělám trenérovi asistenta a kolikrát musíme na kluky pořádně zařvat,protože nás v zápalu hry nevnímají a každou chvilku si na vedení klubu stěžuje nějaká útlocitná maminka,že na jejich chlapečka zvyšujeme hlas.A že udělat 20 kliků a 20 sklapovaček je přece nelidské týrání(děláme je z trenérem s nimi).Vedení jim většinou odpoví,že pokud se jim to zdá moc a jejich dítě to nezvládá,nemá v oddíle co dělat.No každá tvrdí,že se to dá vyřešit v klidu jen do prvního západu,kde sama z rádoby radění synovy ztratí hlas(to miluji,protože děti jsou potom zmatené ,koho poslouchat dřív)