A kdyby se všichni učitelé i žáci pohybovali v mezích slušnosti, nemusely by tady probíhat tak vyhrocené přestřelky dvou extrémních stran. Kdyby se děti chovaly slušně a jejich drzosti se dalo, třeba až za dveřmi zasmát, kdyby se chovaly hezky (normálně) k sobě navzájem, kdyby kdyby kdyby... A kdyby se učitelé věnovali svému poslání s láskou, kdyby za to byli i ohodnocení, kdyby uměli a měli snahu pochopit konkrétní dětskou duši, kdyby dokázali ocenit děti, kdyby kdyby kdyby... Tak by se každý problém dal řešit rozumně. Když se ve třídě o 20 dětech vyskytne jeden sígr (pardon) nebo možná i dva, ostatní ho zpacifikují, nebo spíš bude mít velkou šanci se mezi ostatní vřadit a třída bude v pohodě fungovat dál. Když už je "zlatíček" vícero, spíš s sebou stáhnou slabší jedince a už se veze celá třída - pomyslným odpadem jsou pak pilní a poslušní. Když si bude šikovná třída stěžovat na kantora, má to taky jinou váhu, než když je to třída, kde má problém každý učitel. .... a ještě jsem chtěla: ono taky záleží, nakolik dítě dokáže rozlišit drzost a DRZOST, protože z toho, co je od školou povinných dětí slyšet na hřišti, to bych mnohdy z úst nevypustila, natož v běžné mluvě třeba s kamarádkou. ... Řešení: elementární lidská slušnost na všech frontách.