Přidat odpověď
Myslím si, že je určitě možné aktivovat samoléčebný proces těla...a dopomoci tomu i cizí energií.
Nejde to u všech, ale u některých lidí určitě ano, je spousta takových případů.
Myslím si, že u každého úspěšného léčení (i čistě medicínského) je potřeba mít důvěru v uzdravení - tedy podle toho si člověk musí najít to a toho, co a kdo mu tu důvěru pomůže najít...aby měl člověk sílu.
Mít k léčení určité technické možnosti dle potřeby.
Změnit v životě k lepšímu to, co změnit jde...zharmonizovat tělo i ducha.
A mít vlastní vůli a aktivitu k vyléčení, nenechat se jen tak léčit někým jiným.
Vůbec bych neradila vyhýbat se lékařům...mají obrovské znalosti a možnosti, ale někdy prostě nemají prostředky k účinné pomoci a ti moudří přijímají v určitých případech i to, že se pacient léčí i alternativně.
Někteří pacienti se jen trpně podvolí osudu a pomalu umírají, někdo se snaží to zvrátit a změnit.
Říkat o takových lidech, že jsou blázni? Proč?
Mám kamarádku, co jí onemocněla rakovinou dcerka, poprvé se léčila pouze klasicky, podruhé už brali i alternativu. I přesto, že v prvním případě její manžel - lékař - alternativní medicínu shazoval, v druhém už ji aktivně sám vyhledával jako pomoc pro tu malou. Je to tak 15 let, dneska je dcerka zdravá...
Prostě jde to, nejlepší je spolupráce lékaře a léčitele. Je tisíc šarlatánů a pak i lidé, kteří fakt umí. Je určitě dobré jít na doporučení, a navíc ten člověk musí "sednout" tomu nemocnému.
Teď mě napadlo, že mám doma moc pěknou knížku O duchovní léčbě od Bedřicha Kočí, je tam hodně zajímavých věcí, jak on sám fungoval jako léčitel...a co bylo potřeba pro to, aby dělal "zázraky". Možná by si ji mohl pán přečíst...nebo aspoň pasáže z ní.
Tomu Kočímu se říkalo Pražský divotvorce, už nežije, ale prostě - uzdravovat uměl...jen - bylo potřeba splnit určité "podmínky"...
Předchozí