Tutenstein, to můj je jak hodinky na přechodu, čeká vždy i s odrážedlem, do silnice neleze, zato vyžaduje ode mě, abych se vždy zastavila, podíval se, řekla, ze nic,nejede a že můžeme a dnes, dva dny po 4. narozeninách začal číst slova, která neviděl, tiše si řekne slabiky a pak nahlas slovo a rozumí co to je. Zato nechápe, že když dojde jogurt, tak fakt není a musí se koupit a věty netvoří, ale opakuje, tak mám doma diktafon učitelů ve školce, "neběháme! Ruce před pusu, když kašleme! Popřejeme dobrou chuť, enjoy Your meal", jak papouch