Je vůbec rozumné pořizovat si druhé dítě, když je člověk závislý několik let na AD a to tak, že je za normálních okolností nemůže vysadit? Takový člověk přece není v pořádku, z hlediska zdravé, harmonické osobnosti. To není jen o vysadit-nevysadit AD v těhotenství popř. při kojení, aby se neublížilo dítěti fyzicky...ale takový člověk pak bude s tím dítětem žít, vychovávat ho, ukazovat mu svůj život jako vzor (a je to zvládnutý život, s nevysaditelnými AD?)...to není nic proti zakladatelce, ale obecně, k úvaze.