Přidat odpověď
Neznám ani jednu z nich.
Ale obecně k botanickým knihám na určení:
Dělí se základně na atlasy a klíče.
Podle klíče se dá určit víceméně každá rostlina, ale celkem to trvá a vyžaduje to schopnost rozhodování o jednotlivých znacích, je to vhodné pro lidi, které botanika opravdu víc bere a sejde jim na přesnosti určení.
Podle atlasu je určení výraně méně přesné, ale zas to nevyžaduje žádné botanické znalosti, pouze schopnost porovnání obrazu a viděného. Ale znamená to hodně listování, atlasy bývají různě tříděné, ale celkově dosti hrubě, takže než se nalistuje ta "správná" rosltina, zabere to možná i víc času než práce s klíčem.
Pro pokročilejší jsou vhodné atlasy tříděné podle čeledí, jelikož jen trochu zkušené oko pozná čeleď většinou snadno.
pro začátečníky jsou vhodné atlasy tříděné podle ekosystémů (bukový les, mokřad...), často s celkovým obrázkem ekosystému a pak obrázky jednotlivých rosltin.
Další varianta jsou atlasy tříděné podle barvy květů, což je podle mě varianta nejhorší - nedá se určit žádná rosltina, která zrovna nekvete.
Pro určení rostlin jsou obecně vhodnější kreslené obrázky než fotografie, protože na nakreslených jsou vždy výrazně zakreslené hlavní rozpoznávací znaky, fotka to chytí jak chytí. Ideál jsou velké kresby, doplněné malou fotkou.
Dále pozor na knížky ne-české, flora se dost liší, hodně se tu objevují třeba anglické a ty jsou tu celkem naprd. OK jsou třeba německé, tam je shoda vysoká, rakouské už ne, tam je flora příliš ovlivněná Alpami a moc se nepřekrývá.
Dále pozor na překlady, to, co jsou občas schopni stvořit za nesmyslné neexistující názvy - člověk žasne. Když už překladovou, tak s nějakou kontrolou tuzemského botanika, který to uvede na správnou míru.
Předchozí