Hele, Boží, to všechno jsou věci, se kterýma pak lidi choděj k psychologům...a řešej, co měli a neměli udělat, mají výčitky svědomí a pláčou, co by kdyby....a že něco udělali nebo neudělali.

Lepší je to uvážit předem a udělat to opravdu tak, aby člověk byl naprosto přesvědčen o tom, že to skutečně tak chce. Aby si pak mohl říct, udělal jsem to, jak jsem v té chvíli nejlépe uměl a s plným vědomím a svědomím.
Ono leccos se může vyvinou i jinak, než člověk očekává, ale aspoň lze nějakým způsobem obsáhnout v přemýšlení aspoň věci, které jsou prostě obvyklé a časté v tom daném tématu.

Zpětně odsoudit anebo říkat - "jsme ti to říkali" - je pak naprd, to nikomu nepomůže, lepší je upozornit na určité věci předem....když se teda někdo navíc ptá.

Jinak lidí s rozštěpem znám asi 5, nevěděla jsem to o nich dlouho, myslela jsem, že jen mají nějakou malou jizvičku po úrazu. Všechny jejich děti jsou Ok.