Teda já nevím, jestli je to rada k něčemu, ale zkusila jsi už přemýšlet o tom, co strašného by se stalo, kdybyste úkoly nestihli, případně je dodělali později, kdyby syn nešel na fotbal nebo na něj šel jen s částí úkolů, kdybysudělala večeři později nebo třeba jen dala na stůl pečivo, máslo a něco dalšího a každý by si připravil svůj chleba atd.... Co by se mohlo tak asi nejhoršího stát??? Podle mě vůbec nic zásadního. A pokud jde o to, že jsi na to sama, tak mám obavy, že zrovna na tebou vyjmenované povinnosti je sama spousta žen, i když mají partnera ... Podle mého máš na sebe přehnaně velké nároky, což Ti asi částečně pomohlo k tomu, že nemáte existenční starosti atd., ale zároveň žiješ v té úzkosti ... Podle mě to je dost časté a kdyby sis o tom zašla někam popovídat, spíš by ti to pomohlo. Jestli máš peníze a čas, asi by nejlepší byla nějaká dlouhodobější psychoterapie, ale možná, že by pomohlo i posezení s kamarádkou (třeba máš nějakou, co za tebou může přijít večer domů nebo pomůže možná i telefonování ... Jestli myslíš pořád jen na povinnosti a hrůzné následky jejich neplnění a nedovolíš si nějaké větší odreagování ... Měla bys s tím něco dělat už proto, že zrovna tohle se podle mě často přenáší na děti a zatěžuje to pak stejně i jejich život ...