Je divné, jak to každý bere úplně jinak. Mám za sebou opravdu hodně samovolných potratů. Nemůžu napsat kolik. Bylo jich mnoho a s odstupem času jsem na to přestala myslet a popravdě nevím, kolik jich bylo. Je pravda, že díky cílené snaze a velmi včasnému testování jsem ty 2 čárky viděla opravdu mnohokrát. Netestovat tak brzy, ani nevím, že se to stalo. Jak jsem psala, mnoho jich bylo na začátku těhotenství, ale potratila jsem i ve 12tt., 14tt.. Nikdo mi nikdy neřekl upřímnou soustrast a já jsem za to ráda. Nebrala jsem to, že mi někdo umřel. Byla jsem totálně na dně, ale říkat si, že mi umřelo miminko, to už by bylo pro mě asi příliš a dnes bych asi byla v PL a ne zdravou matkou. Bylo mi líto, že to nedopadlo, ale naše reakce byla taková, že jsme napnuly všechny síly a podrobili se mnohým vyšetřením, abychom k vytouženému miminku došli.

Jak jsem napsala nahoře, každý to máme jinak. Moje rada by byla: nepitvej se v tom tolik. Odtrp si to, odbreč si to a snažte se dál. Evidentně jsi jiná, tak to asi není to, co chceš číst. Každopádně přeju hodně štěstí