Já si syna vždy držela sama se setrou, protože manžel (tatínek) spíše zavazel, protože nechodil s námi vždy a pořádně nevěděl, co má dělat. Při odběru jsme musely se sestrou syna přeprat, položit, já si lehla na syna od hrudníku a držela ho až po nohy a sestřička držela ruku, paní doktorka rychle vzala krev... Bylo to hozně těžké období, jenže syn měl 8 let a není to lepší... Jen vím, že to není jeho chyba, má těžkou formu ADHD a stím spojenou velkou úzkost, takže se na něho musí opatrně a hlavně musí ze mě poznat, že tak to prostě bude a přes to vlak nejede, nesmí se vůbec připouště diskuse, změna, odběr neudělat....