To máš těžko. Můj prcek prochází odběry několikrát ročně, doktorů se nebojí, je v nemocnici jako doma, kamarád se všemi, mnohým sestrám říká jmény. Předtím je vždy hrdina, nebojím se, zvládnu to, při akci je to boj. Brání se, křičí, kope, kroutí.. Buď mi sedí na klíně a dvě sestry si s ním nějak poradí - byli jsme teď v úterý, cuknul, měl to nadvakrát, pak mu ve školce kamarádka řekla jsi frajer a kamarád zas jsi chudáček :) Při hospitalizaci odebírají obden, většinou bez mé přítomnosti, prý je to lepší, že děti před maminkami více hrají. Tak nevím, řekla bys, že při takové četnosti už to bude mít zvládnuté..
Jedinou věc poradit můžu - budeš-li s ním, mluv na něj a snaž se, aby se nedíval přímo ve chvíli, kdy jehla vjíždí pod kůži, pak jak teče, to už je fuk. Taky je dobré upozorňovat, že je to jen chvilička, třeba pokud budou mít na zdi hodiny, sledovat ručičku. A samozřejmě chválit.
Zvládnete to, nic to není - ale už aby to bylo za vámi :)