uááá, nechtěla jsem se už dohadovat, ale dobře: rozhodně jsem se nestresovala od začátku, nestresovala jsem se vůbec a i teď jsem překvapivě klidná (jakože mě samotnou to překvapuje). Jsem ráda za to, co mi doktorka řekla, protože na základě toho upozornění jsem např. neřekla nikomu, že jsem těhotná, jen přímé nadřízené v práci a manželovi. Za to jsem teď fakt ráda, protože - pokud to nedopadne dobře - nebudu muset dalších několik měsíců říkat každému, koho potkám "no, víš, vlastně ne, ono to nedopadlo."

Já jsem měla (teda, stále mám) hodně ploché nohy a různě uvolněné a rozviklané klouby a celé dětství mi ortoped říkal "to máš fakt špatný, už kolem dvaceti budeš mít hrozné migrény, nebudeš moct chodit atd., a dělat se s tím nic nedá, leda pak operace, ale ta stejně moc nepomáhá..."
Jak mi bylo 18, přestala jsem tam chodit, lezlo mi to na nervy (problémy mám, ale zdaleka ne takové, jak mi říkal). Ale prostě tyhle dvě situace vnímám jinak. Není to nic proti tobě. Z mého pohledu mám dobrou doktorku a jsem ráda, že mi to řekla tak, jak mi to řekla.