Oni to ti doktoři mají těžký. U takhle mladého těhotenství, při vědomí si statistiky procenta časných potratů se patrně doktorka pokoušela vysvětlit, že je zde určitá pravděpodobnost, že těhotenství nemusí pokračovat. Tady máme slova přetlumočená, ve skutečnosti mohla použít jiná. Nebo použila jiný tón. Když je člověk ve stresu, reprodukuje nepřesně. Z vlastní zkušenosti mohu říct, že jsem byla schopná vnímat tak 5% informací, a to jsem hodně odolný tvor. Nechce se mi teď hledat statistiky, ale myslím,že 20% otěhotnění skončí raným potratem. Tak co má ta doktorka dělat, hned jásat, ať jde holčina kupovat výbavičku? Prostě je zde statistická pravděpodobnost, zvlášť při prvním otěhotnění, že to možná nedopadne. Kdyby na to těhotná upozorněná nebyla, zase by se mohla doktorka časem dozvědět, že přece říkala, že tam to těhotenství je, tak proč teď ...
Určitě má smysl jít k doktorovi co nejdříve, je-li těhotná oslabená, z nějakého důvodu, což patrně je, když se jí tak dlouho nedařilo otěhotnět, tak je dobré vědět, že se těhotenství vyvíjí, a nejít sekat zahradu, vymalovat barák, lozit po skalách, dopít zásoby vína, při případných jiných infektech vybrat medikamenty s ohledem na pokračující těhotenství například, a nebo pomoci si ultragestanem.
Ono celé těhotenství je o čekání, to se nedá nic dělat, a podle mých zkušeností je lepší dělat víc, než míň, aby si to člověk nevyčítal. Za všechno moje zkušenost - rodila jsem ve 34 tt, pro akutní hypoxii, při běžné kontrole mě ten den hospitalizovali, a dítě se začalo dusit, zrovna když natáčeli rutinní monitor. Kdybych k tomu doktorovi nešla, tak ...
Taky jsem to nečekala, ale k těm doktorům jsem chodila, raději víc, prostě i pro jistotu. A to naše prtě zachránilo. Já nebudu mít nikdy 4 děti. Jen tohle jedno.