Zajímalo by mě, co Vás vícematky "hnalo" do dalšího dítěte. Sama mám 4 děti a strašně ráda bych měla páté. Rozumově vím, že už to asi není nejlepší nápad, ale srdce (nebo co) mi pořád říká, že ještě aspoň jedno (ale raději dvě by to ještě chtělo. Pořád se cítím taková nekompletní. Nevím, jak to napsat.

Taky svádíte neustálý boj rozumu a této vnitřní potřeby? Se mnou to občas fakt úplně mlátí. Ráno vstávám, myslím na další dítě, večer jdu spát, myslím na další dítě, v noci se mi o tom zdá. Jsem asi fakt blázen, ale mě to mateřství strašně naplňuje. Okolí si už teď klepe na čelo, nevím jak by reagovali na další dítě. Ale co je mi do nich, nad to už jsem naštěstí povznesená.

Rozum pořád velí, že z finančních, prostorových a věkových důvodů je na čase s těhotněním a rozením přestat, ale ten mateřský pud je jaksi proti.

Co s tím? Je tu nějaký další zoufalec?