Měli jsme stejný problém. Dcera se budila a vyžadovala, abych k ní přišla. Spala v odděleném pokoji, ale když se v noci vzbudila, musela jsem k ní přijít a zůstat u ní, dokud neusne.Budila se něklikrát za noc. Někdy dvakrát, ale někdy třeba sedmkrát... Bylo to dost vyčerpávající, zejména pokud znovuusnutí trvalo dlouho, třeba půl hodiny nebo taky dvě... !! Do postele jsem si ji (naštěstí:-) nevzala nikdy. Trvalo to docela dlouho, skoro do dvou let... Pak už jsem ale opravdu byla příliš unavená a rezignovala jsem. Jednu noc jsem ji prostě nechala plakat. Sice to chvilku drásalo moje srdce :-), ale potom se stal zázrak :-)! Najednou bylo TICHO. Totéž se opakovalo druhý den, pláč už ale trval kratší dobu. Sledovala jsem pak starostlivě ve dne, zda dcera bude jevit známky nějaké nervozity nebo šoku po prožitém nočním utrpení...:-) ale nic, byla úplně v pohodě. Za necelý týden, už se dcera nevzbudila vůbec. Od té doby spí celou noc (a když nespí, tak nebrečí, prostě o tom nevím). A tak to je už asi půl roku. Je to opravdová slast, spát celou noc :-)). Přeji zdar a krásné noci...