Mám malou Markétku. Myslím že se dává docela dost, ale zase ne příliš, takže není všude přeMarkétováno, jako u některých jiných jmen

Před narozením dcery jsem si tím jménem nebyla příliš jistá, a dost řešila, líbí se mi, ale je takové tvrdé a nenacházela jsem na to ekvivalentní zdrobněliny. Sama mám tvrdé jméno, a ještě v dospělosti má hodně lidí mi říkat zdrobnělinou (dětskou), což dost nesnáším.
A varianty jako "Maky" se mi nelíbila a připadala mi divný, používat jsem to nechtěla.

Nakonec to život vyřešil po svém, starší syn začal sestřičce říkat prostě Maky a už jí to zůstalo, říkají jí tak všichni (ale je ještě předškolačka)). Divný mi to už dávno nepřijde :)) Prostě to už k ní patří. Ona sama své jméno má ráda, říká si Markétka. Ostatní jí říkají Maky, Makynko, když bráchu naštve tak Makyno. A já jí říkám beruško

btw. Starší syn je Jakub a původně jsem variantu "Kuba" také nechtěla používat, no jak mu nakonec asi říkáme .... :)) Ono si prostě něco cestu najde.