Tak já jsem záměrně dala oběma dcerám jména, kterými jim mohu říkat i v nezdrobnělé podobě a přitom to nezní, jako bych se na ně pro něco zlobila . Takže i roční holčičce říkám základním tvarem jména, což by mi u některých nešlo - namátkou třeba u takové Dagmary nebo Hany (a ostatně i Evy), to by mi přišlo moc trvdé na mimino. Jsem zvědavá, jak mi v dospělosti "poděkují" .

A kde všude se Ti stává, že nerespektují, jak by sis přála, aby se Ti říkalo? Kromě práce, o které píšeš, ještě jinde? Jestli budeš práci měnit, tak není problém říct v té nové na začátku, říkejte mi Evi, a vysvětlit, proč. Není šéf jako šéf. Nebo zjistíš, že ten nový bude říkat všem nezdrobněle - a budeš, kdes byla. Jestli to není spíš problém toho stávajícího vedoucího, jestli si spíš nepřipadáš, že ty ostatní má "raději", nebo jestli Tě nemrzí, že ostatním to zdrobnělé jméno "prošlo" a Tobě ne i ne, přes urgence .