Mam to uplne stejne. Jsme tu jiz sedm let, bylo nekolik pokusu o lekce cestiny, ale myslim si, ze se cesky nenauci. V praci to nepotrebuje, mozna na to i hresi prave ve vyrizovani veci kolem domu, deti apod., kdy vse musim ja, ale nejvice mi to vadi pri takovych rodinnych setkanich, kdy se mluvi prevazne cesky a on proste jen sedi a cte si.
Ale jsem rada, ze s nama vubec v Praze je, byli jsme sedm let v usa a jsem stastna, ze muzu byt ted blizko sve rodiny.

Ja ted resim vetsi problem a to ten, ze maly ma mozna mirnou dysfazii a mluvi velmi spatne i cesky. A tim, ze na neho tatinek mluvi jen anglicky, tak s nim vubec nechce byt a ani na sebe od neho nenecha sahnout. Bala jsem se ho dat i do anglicke skolky. Dcera sla ve dvou letech a byla uz ve trech krasne dvojjazycna, u toho maleho to vidim spis, ze anglictina bude jeho druhy jazyk a kdo vi jestli. Tak manzel je timto donucen nabirat vice ceskych slovicek, protoze samozrejme o vikendu je s nim i sam, prestoze maly vzdoruje, ale to nemuzu tolerovat.