Je to asi tak si myslím, bývalý manžel mohl (třeba ve své nevědomosti, pohodlnosti) dát plnou moc svému otci, aby za něj jednal s právníkem. Takže v důsledku toho papírově vypadá, že žalobce je můj exmanžel, zastupuje ho právník u soudu. Ale ten právník jedná ve skutečnosti s jeho otcem (ani nevím, zda u toho vůbec exmanžel je a rozumí tomu..) a u soudu právník v podstatě reprezentuje požadavky a myšlenky jeho otce (který se mi přitom mstí). Přitom to, co chce jeho otec a exmanžel nemusí být to samé...
Problém je, že ten právník má plnou moc zastupování, takže exmanžel u soudu nemusí být.
Vadí mi, že to není postižitelné. Vede to k zneužívání klientů, kteří jsou sice svéprávní, ačkoli již v něčem omezení. A vede to k nerovnému postavení.
Samozřejmě mám svého právníka (druhý v pořadí), ani jeden se proti tomu nemohl poádně ozvat, neboť to prý je zákonné.
Tak by mě zajímalo, jak je to rozšířená praxe...?