zažila jsem neskutečnou přitažlivost, nešlo tedy o ŽM, neboj přejde to a možná i mnohem dřív než myslíš. Nesnažila jsem se na něj naštvat, ale prostě skoro nebyl. Určitě by ti pomohlo ho hodně málo vídat a když to nejde, tak omezit povídání s ním atd., prostě vyřídit to nejnutnější, brát to tak a nečekat a nechtít od toho nic jiného. Mít ho co nejrychleji z očí pryč a pak hned nějakou práci.

zaměstnávej se jinde, těš se na věci se svými dětmi, přehoď si priority
Co kdyby byl nemocný on ? A co tvoje dítě ? Nebo něco jiného podobného. A pak si vychutnávej ty chvíle se svými dětmi, jsou určitě skvělé a už je nikdy nezažiješ, to jak děti rostou utíká. A na mužský ještě bude čas dost, neboj Bude to pryč a zůstane to hezké, takovou přitažlivost každý nezažije, ale současně je asi fakt dobře, že jsi to utla, jak popisuješ. Nevracej se, když ten nejtěžší krok už máš za sebou. držím