Logo, co tak pozoruju v okolí, tak ty vztahy v reálu vznikly vždy tak nějak mimovolně. Z touhy si popovídat o obyčejných věcech, slyšet od druhého něco příjemného. Takže žádná extra silná balicí aktivita nebo naopak zaryté tváření se, že nikoho nehledám. Osobní naladění musí být připravenost, ale ne taková ta urputnost a zoufalost, že teď a nebo nikdy, že už se to nedá vydržet apod. No a nebo pak seznamka. Je to náhoda a štěstí. Z každého člověka je cítit jeho "očekávání" a to ovlivňuje rozhovor (když očekávám a přeju si vztah, tak podvědomě vytvářím na druhého tlak, což není příjemné, když on si chce zatím chce jen popovídat a druhého poznat).