Nenechávala bych dítě vyřvat. Já si malou brala do postele. Spíme občas spolu dodnes a rády. Úplně mi stačili Honzíkovo hysteráky, kdy se v noci vzbudil a řval a řval. Chování nepomáhalo, metoda pevného obětí - vypadalo to, že dostane záchvat ještě větší. Jednou už jsem ho měla i ve sprchovém koutě, ale tu vodu jsem nepustila. Ze záchvatu se nám ho podařilo dostat jen 2x. Poprvé choť zazvonil na domovní zvonek a podruhé jel vlak - viděli jsme na něj z okna. Pak už to nezabíralo. Zalezl si do kouta za lednici a tam vřískal. Bylo to děsný. Prý nezralá nervová soustava.

Niso, děti tu jsou, ale kluci většinou lítají za mičudou - což Honzu nebaví. Ten má rád kolo, brusle, ale na míčové sporty není. Lucka občas s nějakými holčičkami vyběhne, ale je to nárazové. Asi je i problém, že si tady žijeme spíš sami pro sebe. Nezúčastňujeme se sousedských párty, takže děcka nezapadnou do houfu. Lucka má kamarádku, která sem chodí k babičce a Honza se drží zatím spolužáků z jiné čtvrti, kde si hrají na vojáky. Přeci jen jsme na malém městě, tak nemáme strach ho vypustit. A na kole je tam za 10 minut. Lucku tedy vojáčkování nebaví, tak mi dnes asistovala na zahradě.