Existuje takový a takový příběh, někteří lidé věří, že je to pravda, a někteří z těchto lidí praktikují to a to (kostel atd.) - to je pak náboženství. Jiní lidé věří v Boha, ale náboženství jim je cizí. A ještě jiní lidé vůbec v Boha nevěří. A já to mám tak a tak. Každý člověk si může utvořit svůj vlastní názor.

Myslím si, že je tam důležité to "já to mám tak a tak". Např. moji rodiče mi svůj světonázor nesdělili, u otce jsem tušila, že nevěří, máma zase jednou prohodila něco že "má k Bohu svůj vlastní vztah", ale nic podrobnějšího mi k tomu nikdy neřekla - když jsem se jí pak v dospělosti ptala proč, řekla, že mě nechtěla ovlivňovat, abych si mohla udělat názor sama. Jenže jí nedošlo, že nemám z čeho si ten názor udělat, když mi o tom vůbec nic neřekla...