Mně vadí, když se mi někdo nimrá v duši, ač na sebe kdekoliv vykecám cokoliv. Prostě to nějak nemám moc ráda.
Ale potěšilo mne, když jsme se s psychologem shodli, že s minulostí jsem vypořádaná, tam již není co řešit a že vím, co potřebuji, jen je problém prostě starat se sama o sebe, dělat si radosti, věnovat se sama sobě, protože to není proflákanej čas, ale čas důležitý pro mne, pro mou relaxaci a regeneraci.

Jsem, bohužel, orientovaná na výkon, ale moje duracellky už mne občas mají plné zuby :-D. Takže jsme psychoterapii ukončili. Já se ale necítím vystreslá, teď spíš opravdu unavená... potřebuju sluníčko a cestováním do teplých krajů ho nenaženu, to není ono.