Paní doktorko, chtěla bych Vás poprosit o radu na náš současný problém. Dcera Lucie byla do svých pěti let velmi samostatné a společenské dítě. Sama chtěla navštěvovat kamarádky, byla šťastná, když mohla jít sama nakoupit do obchodu apod. V červnu tohoto roku nějaký člověk se snažil ublížit chlapečkovi ze školky, kam Lucinka chodí. Následující dny tento příběh paní učitelky probíraly s dětmi a od toho okamžiku se naše dcera začala bát. Během prázdnin měla dcera jednu špatnou zkušenost s naším sousedem - důchodcem, který ji napadl za věc, kterou ona neudělala. Od té doby je Lucka neustále vystrašená, beze mne nejde ani na krok z domu, stále se mne drží za ruku a jakýkoliv hluk v domě /9 rodin/ ji vyděsí. Když jsem já nebo manžel ve vedlejší místnosti, tak na nás každou chvíli volá nebo se chodí sama přesvědčovat, jestli tam jsme. Když nás chvíli nevidí tak se hned rozpláče a stále opakuje, že se bojí. Už to trvá několik týdnů a z té šťastné a sebejisté holčičky se stala utrápená hromádka neštěstí. Tak ráda bych jí pomohla, rozebírám to s ní, že se nemusí s námi ničeho bát, ona pokyvuje hlavou, ale vzápětí se rozpláče a drží se nás jako klíště. Prosím, pokud můžete, poraďte. Předem Vám velmi děkuji za Vaši odpověď.
Jana Krejčí