Nikoli, je to právě naopak, řepa cukrovka má vyšší cukernatost než třtina, v průměru zhruba dvojnásobnou, řepa ji má dost stabilní, třtina velmi proměnlivou, ale ani při nejvyšší cukernatosti nepřesáhne třina cukernatost řepy. Třtina má zase vyšší výnos na hektar, tuším asi o pětinu. Což lehce vylepšuje poměry pro třtinu, ale i tak je výnosnější plodinou řepa. Takže ekologické to určitě není, natož se započtením potravinových kilometrů.
S třtinou navíc začíná být čím dál víc problémů, protože pěstovaný cukrovník už je jen v kultuře, není schopen pohlavního rozmnožování, je sterilní (je to podobná situace jako s banány).

Sociální hlediska- tedy podmínky pracovníků na plantážích versus podmínky zemědělců v Evropě a části Ruska (mimo tyto oblasti je pěstování řepy nevýznamné) - neznám natolik podrobně, abych se k tomu mohla nějak víc vyjadřovat, nevím.

DObarvování se dělá proto, že je levnější dotáhnout celý produkt do konce ve velkovýrobě hromadně a pak případně části produktu doupravit, než z výrobní linky dělat "odbočky". Takže nedobarvovaný středně hnědý cukr se dělá, ale je dražší, je zpravidla z malovýroby.

Obsah dusičnanů v zelenině je obecně (existuje pár výjimek) malý v plodové zelenině, střední v kořenové a košťálové, vysoký v listové zelenině.

Navíc není stejně vysoký v celé zelenině - třeba v česneku je vysoký v tom klíčku uvnitř, v mrkvi je vyšší v tom válečku uprostřed... apod.

Brokolice jich tolik nemá, nejvíc jich má rychlená zelenina, což brokolice není, v zimě zimní zelenina není rychlená, je to vlastně terprv dozrávaící zelenina z předchozího podzimu (totéž platí pro kedlubny gigant, mrkev...tedy skladovanou - tam je obsah dusičnanů poměrně nízký).
Vysoký je hlavně v rychlených zeleninách, jelikož obsah dusičnanů klesá s vyzráváním pletiv a to právě u té rychlené nejsou, že. takže salát, špenát, ředkvičky, mladá mrkev s natí - mají obsah dost vysoký.