Perou se ve mě dva typy příspěvku, jeden ten negativní by rád napsal, tohle je jen začátek, ono bude hůř, život s člověkem co má poranění mozku, v tvem pripade je ten otok zpusoby mozkovou prihodou, ne nehodou jako u nas, je něco jako peklo na zemi. Muj manzel byl v komatu 2 mesice, doktori rikali ze to je spatný, ze je neco poruseny atd.. ale takto malo dni od probuzeni je to malo času, tohle se lepsi hodne pomalu, myslim tim motoricky funkce, horsi je to s povahou. Zapomen na povahu jakou mel pred tim, ten clovek co jsi ho znala umřel a misto neho budes mit doma nekoho jineho, ale se stejnou obcankou, bude to neco jako 3 dite, jen s tim rozdilem, ze maly decko kdyz se chova blbě, tak se da odnest,nebo tak. Taky rok a půl od nehody mě manzel napadl, a i ted je podrazdeni, unaveny, nesmi se na nej chvatat, vse musi mit svuj rad, neni schopen pochopit urcity veci, jako ze deti kdyz druhy den jsou do skoly tak musi jit vcas spat, on odpadne tak v sedm a kdyz nejsem vecer doma, tak mladsi se ani neumeje, kdyz jsme treba v restauracu tak ma blby kecy na obsluhu. Hledám pomoc pro nasi rodinu vsude mozne, ale v tomhle ti nikdo nepomuze, maximalne si muzes ulevit u kamaradek pokecem.
No a ten druhy typ prispevku je pozitivnejsi, v nemocnici mi rikali, ze se bude umet sam oblekat, jist a umyt, no a dva roky od nehody opet jezdi na kole do prace, sice na půl uvazku, ale zase pracuje. Pristoupila jsem na hru,,manzel, zivitel rodiny,, a jsem doma a on je ten co vydelava. Je schopen posekat velkou zahradu, stipat drevo delat udrzbovy prace na dome, jezdime na vylety na kole, pesi vylety da tak do 10km v pohode.. Konec pozitiv. Pridou chvile, ze si mozna reknes, že se meměl probrat, ze by ti samotne bylo lip, no ale deti jsou radi ze je maji tatu. Kdyby sis o tom chtela pokecat nazivo, muzem se skonaktovat.