Před asi 8-9 lety jsme byli ze zdravotních důvodů rozhodnutí, že další dítě už ne, měli jsme v té době děti dvě, zvládli jsme zdravotní komplikace mladšího z nich, moje zdravotní komplikace se tak nějak ustálily a užívali jsme si pohody.
Jenže jednou se stalo, že se mi zpozdila menstruace. Neřešili jsme nic jiného, než co dál, jestli to zvládnu zdravotně já, jestli to zvládneme, kdyby postižení bylo větší než u mladšího, jestli zvládneme vůbec tři děti s tím, že hrozí zdravotní potíže dítěti i mně. Těhotná jsem nebyla, bylo to opravdu jen zpoždění.
Já jsme kvůli zdraví a nízkému věku a jen dvěma dětem na podvázání vejcovodů nemohla, tady se v té době vasektomie dělala snad jen po nějakém souhlasu komise, což se nám pochopitelně nechtělo, co je komu do toho, že už nechceme mít další děti.
Manžel se hned objednal na Bratislavy (předpokládám, že k tomu stejnému jak Michal) a během několika dní bylo hotovo.
Manžel neměl žádné potíže, odřídil z Bratislavy domů, pak to teda asi dost bolelo, takže snad ještě i druhý den nešel do práce, ale pak už v pohodě, bez potíží.
Musím říct, že si konečně užíváme sex jak nikdy před tím (teda pokud jsme zrovna neměli v plánu otěhotnění, což se ale vždycky podařilo na první pokus).
Manžela si za jeho rozhodnutí vážím a rozhodně nemám pocit, že by byl míň chlap - nikde na něm není poznat, že má po vasektomii, snad teda jen ta malá jizvička :)