Jako ne že by se mi líbilo občůrávání podchodů, ale za daných okolností, si myslím, že bych se zachovala úplně stejně. Zejména když sama mám dvě děti, které ještě v deseti letech prostě chodí na poslední chvíli...nevím, jak je to možné, ale jednu nehodu holky jsem viděla....šla ze školy, úplně v klidu, bavila se s kamarádkou, to byla asi v půlce cesty, domů ještě tak 10 minut....jela jsem zrovna kolem autem...a věřím tomu, že kdyby v tu chvíli potřebovala, tak jde úplně jiným tempem...no za chvíli došla, ani klíče už nestihla vytáhnout, zvonila...a než jsem jí otevřela, byla nehoda
.
A já na tom jako dítě nebyla o nic lépe....dodnes si pamatuju ty cesty ze školy. Vůbec jsem nepotřebovala a nakonec mě nejednou zachránilo jen to, že jsme bydleli v přízemí
.
Takže za daných okolností, tedy u tříletého dítěte a ještě kluka, by mě nenapadlo nic o tom, že dítě nezvládá spolehlivě a že bych mu měla dát plínku...věřím, že pro něj bylo těch několik minut v kabince k nepřečkání a jestli by doběhl ven z průchodu nebo ne si odhadovat netroufám.
Ale podle mě se radši ani neorientuj, já jsem nikdy nebyla normální a evidentně mi to zůstalo, navíc jsem to ještě předala dalším čtyřem zmetkům (jakože nedokonalým výrobkům), je už jen otázkou času, kdy skončíme mimo společnost slušných lidí....