Vytáčí mě, když dcerka trvá na tom, že chce plný hrnek mléka, že ho určitě vypije, že když jí naleju jen půlku, tak to nebude pít vůbec... a pak jí ho skutečně naleju a ona vypije sotva tu půlku. A pak jí týden odmítám vůbec mléko dát .

Dám ten hrnek do lednice a později si ho naleju do kávy. Většina jídla, které děti nesní, zůstane v poživatelném stavu, dá se dát do krabičky a sníst později. Co poživatelné není, dá se většinou dát na kompost, takže to jako vyložené plýtvání neberu. Snažím se neplýtvat, ale skoro víc mi vadí přístup mé matky, která nemá odhad a navaří toho vždycky strašně moc, aby náhodou nechybělo, a pak to do nás láduje horem dolem, že se to musí sníst, že by byla škoda to nechat. To mi přijde jako větší plýtvání, i kdyby se to fakt snědlo (navíc je nám potom nedobře).