Eeko, je pravda, že teď je to zazděný spíš tím, že bydlíme daleko. Dřív jsme se vídali častěji. On také nastoupil do práce, která mu sežere veškerej čas a má spoustu aktivit v čase co mu zbývá. Ale vím, že je to kamarád, na kterýho se opravdu můžu spolehnout, i když se teď tak nevídáme. Sama nevím, co by bylo, kdyby bydlel tady jak by se situace vyvíjela dál, je pravda, že těžko bych takovýho člověka poslala k šípku po těch letech. To teda přiznám. Ale dělala bych všechno možný pro to, abysme byli v kontaktu všichni spolu. A ono na druhou stranu, když je nějaká návštěva v páru u nás, tak si taky nedřepíme všichni za zadkem pořád... Vždycky dojde na situace, kdy je muž sám s mou kamarádkou v kuchyni u kafe a já jsem třeba venku s dětma nebo v patře něco dělám, ale to jsou takový běžný věci. S oním kamarádem jsem taky chvíli byla u ohniště sama, když manžel šel nasekat dřevo nebo pro židle a tak podobně.. A u takových chvil je vždycky možnost mluvit s tím druhým o samotě a nikomu to nevadí . Spíš mě zaráží, že manželovi kumpáni mu na oko teda "nevadí", ale s mým kamarádem, kterej je 100 kiláků daleko si hlavu láme