U nás to vypadá spíš jako u Šešule, i když děti jsou už starší (skoro 3, skoro 5 a 8). Nějak jsou přeborníci v roztahování věcí po bytě či domě. Já se to snažím držet v mezích, i když jsem spíš chaotik než systematik, ale manžel, to je katastrofa. Když je nechám na dvě hodiny doma si hrát a jdu třeba cvičit, po návratu nacházím šťastné děti a neskutečný bo.del který likvidujeme další hodinu.

U nás je vcelku čisto (podlahy, koupelny, nádobí atd.), ale všude něco leží.

Mou noční můrou jsou návštěvy žen, pro které je uklízení hobby, naštěstí žádnou takovou nemám za kamarádku.

Nejhorší trapas byl, když k nám nečekaně přišel pan domácí projednat prodloužení nájemní smlouvy a já byla uprostřed vánočního pečení, děti si v obýváku hrály na domeček a na jídelním stole byl manželův počítač, vedle stolu rozdělané kolo. Mazec.
Tady je to jinak, každá rodina tady má pomocnici (a místní i jednu dvě chůvy) a mají formální obývák, kam si pán domu takovouhle návštěvu posadí. Ten je neustále vypiglovaný, tam se jinak nechodí. A nečekané návštěvy jsou tady běžné. Já jsem holt zvyklá jinak, že do domu si pustím jen mně blízké lidi, kterým nevadí, že se tady takhle žije.