To je naprostá hrůza,pod vlivem událostí posl.týdnů v naší rodině jsem nabyla dojmu,že smůla se lepí na paty,co se zdraví týká,právě těm schopným a hodným lidem.A syčáci mají pěkně tuhej kořínek!
Nám v lednu zavolal syn - zvednu mobil a z něho se ozve,rodičové,mám rakovinu...

Syn právě dostudoval vš,obor ho moc baví,našel si zajímavou práci,prima slečnu,bydlení - je na startovní čáře a ted taková jobovka.Musíme věřit,že se z toho dostane,jinak to nejde.Jsme mu k dispozici kdykoli je třeba,jsme od něj cca 200 km,naštěstí o něj v brně v nemocnici pečuje jeho slečna,je fantastická,něčím podobným si prošla také se svoji sestrou,která ovšem rakovině podlehla.
Budeme ho odvážet po chemě k nám domů a pendlovat ted mezi brnem a námi,jinak to nejde.
Ty ted musíš být hodně silná - kvůli dcerce a také bud.miminku.Co rodina,máš v ní oporu?Doufám že jo.Nad takovými případy by se snad i kámen ustrnul...

Držme si pěstičky,at nám to s těmi našimi mužskými nakonec dobře dopadne