je potřeba věřit, mít naději, protože zázraky se dějí, vím to. Od listopadu trávím denně několik hodin v nemocnici, dědeček nám čtyřikrát málem umřel, ostatní už ani nedoufali, já jsem vždy tvrdila, že budu doufat, až do poslední minuty. Nikdy jsem se nenabrečela tolik jako během tohoto období (já vím, člověk by si řekl, starý pán, má odžito, ale mám ho jako tátu, takže to pro mě bylo hodně těžké). Doktoři nám řekli, že teď už zbývá se jenom modlit. To neumím, ale přesto jsem se mu snažila předávat svoji životní sílu, co to šlo. A teď, po třech měsících je děda relativně v pořádku, jediný problém, který přetrvává je hybnost, ta se ale den ode dne zlepšuje a prognoza je velice příznivá. Budu myslet i na vás, přeju hodně štěstí, budete ho potřebovat
a je potřeba to brát tak, že síla myšlenky, to je na světě to nejvíc a věřit.