Je mi 28 let, máme s manželem krásné manželství a 2,5letou dceru, v červnu se nám narodí druhé miminko.

V úterý manžel v práci zkolaboval, převezli ho do Brna kvůli prasklé výduti na tepně v mozku, operovali ho, stav se zhoršil otokem mozku, po druhé operaci se rozšířila zornička a jeho stav se opět zhoršil, má už jen nízké dávky tlumicích léků a měl by se probírat, ale neprobírá se, na dnešním CT je vidět otok mozku v oblasti mozkového kmene. Doktoři mi nedávají prakticky žádnou naději, spoléhám na zázrak...

Neumím ani popsat tu šílenou bezmoc, ten strach, který mě svírá, nespím, nemůžu jíst, dcera se pořád ptá, kde je táta, že má ráda i tátu, stojí u okna a čeká, jestli už nepojede táta, chce mu jít naproti, říká, že se na něj těší... může mi to utrhnout srdce. Strašně se bojím, že už se nevrátí, vůbec si to neumím představit, nevím, co bych dělala, nemůžu uvěřit, že bysme tu zůstali sami, máme ho hrozně rádi a on nás taky, každý den nám říkal "mám vás strašně rád"...

Stalo se to někomu ve vašem příbuzenstvu? Prosím o trošku povzbuzení, už opravdu nemůžu..