Díky za odpověď, fakt. Docela zírám, neumím si to vůbec představit. Já sama třeba s věrností problém nemám-výjimka potvrzuje pravidlo , spíš nad věcma hodně moc přemýšlím a snažím se jim přijít na kloub. Nebo mám moc bujnou fantazii, to teda asi taky. Říkám si, že přeci časté scházení se kamarádů (opačného pohlaví) spíš něco rozpoutá-myslím jako porozumnění, společná témata, co kdyt to bude důvod, aby partner pak odešel? Myslíš, že opravdu může existovat čistý přátelství bez postranních úmyslů? Pamatuju si na svou pubertu, kdy jsme dělali s kamarády společnýho koníčka po škole, jezdilo se na závody, na soustředění atd. Měla jsem tam výbornou kamarádku-nejlepší a další tři byli mí dobří kamarádi. Pak jak šly telecí léta, pozvala jsem ze srandy všechny tři kluky na rande-jeden o druhým nevěděli, že byli taky pozvaní. No a dopadlo to tak, že přišli všichni... To mě utvrzuje v tom, že z jejich strany v tom "kamarádství" bylo něco víc. Jinak mě taky nenapadlo ani náhodou, že bych podvedla. Nefandím takovým věcem, možná jsem dost ovlivněná i tím, že jedno manželství mám za sebou-po 10-ti letech, podotýkám klidného a spokojeného manželství si našel v práci o 10 let mladší recepční. Možná i to zvýšilo mou nedůvěru v lidi osobně. Asi se to tak dá říci, že prostě lidem nevěřím. No, prostě jsem si přišla divná, že mě vadí to, co manžovi ne. Přijde mi to prostě bez zájmu . On je z vesnice, je to kluk přírody a ví si se vším rady, na zábavách je zvyklej provést skoro všechny známý holky, já na tohle taky nejsem zvyklá. Vyrostla jsem ve městě a rodiče mě nikdy nikam nepustili. Takže i s tímto se peru, některý věci jsou pro mě nový, víceméně je zvládám, ale tohle mi zkrátka přišlo líto . Ale klobouk dolů před tvým vyprávěním teda, to nad tím budu přemejšlet půl dne zas .