"zánět rozehnali chlazením a nejspíš i otobacidem"

zánět čeho, zánět jaký a čím způsobený. Pokud v daném případě jde o hnisavý zánět středouší a po paracentese bez výtoku, pak je smysl kapání čehokoli do zevního zvukovodu obskurní a představa, že něco z toho pronikne do středouší je ilusorní.
Pokud by šlo o zánětbubínku (myringitidu), pak v některých případech (při bakteriální, ne tak virové nebo mycoplasmatické etiologii) může lokální atb terapie - např. Pamykin nebo Otobacid - být efektní, stejně jako léčiva s protizánětlivým účinkem jako např. Brufen (Nurofen) podaná celkově nebo boralkohol podaný lokálně (např. ve formě obložků). Pokud po paracentese trvá výtok, pak je někdy vhodná toaleta zevního zvukovodu s pomocí peroxidu vodíku, nadto dle charakteru toho výtoku (např. při pulsatorní sekreci) je třeba další diagnostické rozvahy, pokud dojde k zanícení zevního zvukovodu, je to zase jiná věc. Krom toho všeho jsou i bolesti v uchu, které zánětem vyvolány nejsou, naopak tekutina ve středouší nemusí být provázena bolestí a vyžaduje drenáž, jak je tomu při mediootitis secretorice (glue ear). Vyjmenoval jsem jen nejběžnější záležitosti, ne tak onemconění vzácnější.

Z toho je zřejmé, že pokusy laiků stanovit správný postup nemají příliš šancí na seriosní výsledek a jejich domněnky o smyslu různých vyšetření pomocných a laboratorních (CRP, kultivace a pod.), případně o vhodnosti či nevhodnosti paracentesy jsou natolik mlhavé, že by neměly být aplikovány do praktického použití, aby nezavdaly další problémy dítka (např. záněty zevního zvukovodu po zbytečných vstupech -čištění, kapání - do něj a tak zavlečením další infekce nebo mechanickým poškozením výstelky, případně odmítáním paracentesy s následnou spontánní epitympanální perforací, která zůstane trvalá)

Nic proti tomu, zkouší-li dospělý laickou pomoc sám na sobě, na dětech by se nic ukoušet nemělo.