To, že je dítě autista se ve třech letech špatně diagnostikuje. Od chůvy bych to asi nevzala moc dobře.
Můžeš zkusit na to přivést řeč "všimli jste si, že Pepíček chodí po špičkách" nebo "když jdu na záchod s ním a přesně mu říkám co dělat, tak to pěkně zvládá sám" (mmch pomáhám ve škole a vzpomenout si, že po záchodě se myjou ruce, mají problém i čtvrťáci).

Co můžeš dělat - a to prospěje nejen autistovi, to ocení valná většina dětí - být předvídatelná, mít pevný režim toho co se kdy dělá, dodržovat určité "rituály". A rodiče postupně informovat o tom, co se ti osvědčilo.

Diagnozu bych nesdělovala, pokud budeš mít vysloveně problém typu že nebudeš klučinu zvládat, tak bych pak možná rodiče poprosila o pomoc, vyšetření atd. Ale jinak se do toho moc míchat nemůžeš.