Děkuju Dari79 za příběh. Je fajn vědět, že ten človíček není sám. Na druhou stranu nevím , co bych musela udělat, aby mě má rodina takto odepsala. U něj je to už pár let (cca5) a chová se od začátku stále stejně.(až na vyjímku s těma narozeninama- ale to je taky docela zvláštní...jemu to poradila psycholožka-prý ať se domluví s bývalou paní, aby sice navštěvovala bývalé příbuzné, ale že by bylo fér zatím nechodit na společné akce-jenže to myslela asi jinak než přítel-domluvit se na neutrální půdě)
Oni nemohou pochopit, že už nebydlí v paneláku, ale na chalupě a nemá již tolik času a ani peněz, aby mohl žít jako předtím.(rozdával, kde se dalo- jak peníze tak fyzickou pomoc-ale sám by tu potřeboval pomoc a to mu nikdo nepomůže). Proto si myslím, že rodiče znají vlastně jen verzi bývalé paní, protože, jak už jsem psala...on i všichni příbuzní jsou trochu zvláštní. Neřeknou na rovinu, co si myslí. V jednu chvíli vás objímají a druhý den by plivly (jen z doslechu-od sousedky).
Je to těžké, nechci je dávat dohromady, jen je mi ho líto, rodina je rodina...krev.