Ale sama láska je mnohem dokonalejší, než láska mezi mužem a ženou, to už je pak její podmnožina.
Každý víc či míň po lásce touží, jak se to zpívá - "milovat je krásné, lepší je být milovaný..."
Ale nemůžeš sama sebe nenávidět a toužit po tom, aby ti sebelásku zastoupil někdo jiný. Osobně si myslím, že to ani nejde. Aby člověk, který nenávidí sám sebe, byl bezvýhradně milovaný zvenčí. Takový člověk může dostat soucit, péči, pozornost, může být využit a zneužit, ale nemůže být milován doopravdy. A i kdyby nějakým zázrakem byl, stejně to neucítí.

a když už jsem se dostala k té bezvýhradné lásce - tak vlastně miluje Bůh každého člověka...a stejně to necítím, nevidíme, nevnímáme. Taková láska pro nás většinou nic neznamená a je nám to svým způsobem málo.
Možná nám ale tohle vědomí může pomoct přiblížit se druhým a otevřít se jim...