Miri,
myslím, že to bylo tak nějak kolem synova 9. roku. Ale jak píšu, on tam pak nechtěl chodit, prý jsou ty děti divné. (Zatímco on je úplně v poho. )

Jinak teda na synovi vidím pořád vývoj kupředu, to je hlavní, i když to s ním je těžké.
Naštěstí se děje to, v co jsme doufali, že zapojí rozum a bude se snažit vědomě chovat co možná nejnormálněji, protože jinak se hodně vyděluje od ostatních.
Potíže asi bude mít vždycky a z jeho budoucnosti mám obavy (práce, partnerství), ale fakt se to lepší; ještě co v udělá puberta.