Přidat odpověď
Okoírovala jsem :
"Co si o tělesných trestech myslel zatím nepřekonaný nestor českých dětských psychologů Prof. Zdeněk Matějček? Nepřipouštěl, že by existovalo jedno pravidlo. Má mít rodič výčitky svědomí, když dítěti nařeže? Říkal, že někdy ano, jindy ne. Důležité je, kdo trest dává, komu ho dává a za jakých okolností. A také není dítě jako dítě. Na jejich citlivosti záleží, jak výprask přijmou.Když se dítě vzteká, klidně ho maminka může šťouchnout do zadečku. Dítě se obvykle vzpamatuje a žádné negativní následky nepociťuje.
Dobře potrestat může dítě jen ten, kdo ho má rád. A dítě to pozná. Ví, že dostal jednu od táty, kterého pořádně rozčilil, ale pořád ví, že ten táta ho má rád.
Nebezpečné pro psychiku dítěte je chladné bití, které je avizováno dopředu a probíhá jako rituál. „To je ublížení na těle i duši od drába", komentoval takové počínání rodičů profesor Matějček. Vinou přísných trestů se dítě snadno zatvrdí a rodič k němu pak špatně hledá cestu.
Něco jiného je občasné plácnutí, a něco jiného je atmosféra strachu, která dětskou psychiku deformuje."
Předchozí