Tak u toho chlapce s těmi připínáčkami v botě to skryté nebylo. Jen nikdo se nechtěl dotknout citů "maminky" a tak se na to raz dva. No hlavně že měli v lednici jogurt, uklizeno a nikdo ji neviděl chlapce uhodit. Ale že byl hladový, ustrašený, neustále měnili byty a do školy chodil jak já na tenis - to bylo všem šumák. Úřady mají dělat, co mají v náplni práce a nemusí to znamenat hned odebírání dítěte při jakémkoli podezření. Taky nás sledovali, protože si doktor myslel, že dcera má na zádech modřinu. Nebyla to modřina a on mi to řekl, když jsme se začali víc osobně stýkat. Prej promiň. Nebylo co promíjet, nijak mě to neomezovalo, protože dělal, co má - nezdálo se mu týrání, ale nechtěl to nechat jen tak.