Přidat odpověď
Tvé děti neznám, každopádně má sestra si vždy stěžovala, jak její syn neposlechne, že je hrozný a bez rány to nejde. Když byl u mne, tak jsem neměla nikdy nutkání ho seřezat. Je ale pravda, že se věkově zařadil mezi mé vlastní děti, tudíž viděl přímo, jaká jsou u nás pravidla, byla jsem pro něj v podstatě cizí, tudíž se jistě více kontroloval, ale když jsem viděla její výchovu a přístup, tak se nedivím.
V roce dítěte - nesmíš dávat prstíčky sem do elektriky, udělá bác a umřeš mi - přitom se na něj usmívala. On se taky usmál a šup, už tam ty ruce zase rval. Ona mu dala na zadek a říkla - vidíš, bez toho to nejde.
On se neustále hrabal v DVD, u sestry, u našich - prej, to si užiješ. Jednou přišel k DVD, jasně jsem řekla - ne, to nesmíš, hlídala jsem si ho - jednou, dvakrát, třikrát - možná až desetkrát, ale pak jsem ho mohla nechat v obýváku i bez dozoru a DVD si ani nevšiml. Jenže když se všichni rozplývají nad tím, jaký je to všetečka - jak má pak rozlišit, že tohle skutečně ne.
U mne je NE vždy NE a ne tohle - když na to přijde, tak ne neplatí.
Předchozí