párkrát jsem holky určitě plácla, teď už si ani nepamatuju, kdy to bylo naposledy, sem tam popostrčím štulcem do zad, když si zavazuje boty hodinu a já mám být za pár minut v práci, ale to bych bitím nenazývala. Tím jak jsou větší mi to přijde takové, co já vím, zbytečné. Nebudu se tvářit, že nikdy nezlobí
protože někdy mám až černo před očima, sem tam křičím, sem tam řeším s klidnou hlavou, stejně nemám pocit, že by to bylo účinější. Je to prostě období, které musíme přežít, jak my, tak ony. Jen mě napadá, tady se neustále mluví o tom, že je potřeba dítě respektovat, ale už se zapomíná na to, že i ony by měly respektovat nás, bitím si to člověk asi nevynutí (nevím, nezkoušela jsem), ale úplným povolením hranic a mantinetů taky ne