Syna jsem několikrát plácla po ruce, po zadku, ale hlavně jsem vždy křikla.
Dceru jsem nezvládala, nějaké napomenutí a vrchol - plácnutí na zadek? - se mi rovnou vysmála do obličeje, tak začaly fyzické tresty v afektu, i bez afektu, ani to nepomáhalo, jediný efekt měl můj šílený křik (křik šílence, sama jsem ze sebe měla hrůzu)...došlo to tak daleko, že jsem rezignovala a říkám si: "Děj se, co děj." Ale to už je jí 9 let. Učitelky jsou z ní hotové a já odmítám chodit na rodičák jedničkářce, kvůli chování, co bych jim jako řekla....že už jsem to vzdala?!?!