Přidat odpověď
Je někde chyba, to souhlasím - lidi obecně /bez ohledu na jejich stáří/ se nefackují. To je celý. V osmnácti bych se už dokázala ovládnout a mámě ji zpátky nevrátila /což ovšem neznamená, že bych držela jako ovce a nebránila se/, ale ve čtrnácti pochybuji, nevím, co bych mohla v afektu, když jiný mě v afektu mlátí. Rozhodně bych se bránila.
A že bych dostala facku za velký průšvih? A který průšvih prosím Tě by facka srovnala? Asi mám malou představivost.
Já už jako dítě jsem si řekla, že mě nikdo nebude fackovat a pokud ano, rozhodně mu to neprojde jen tak a budu se bránit všemi dostupnými prostředky. A tudíž nemohu bít svoje děti, to je jasný. A pokud by mi ruka ulítla, tak ano - ale je to moje obrovské selhání a není nic, co to ospravedlní. Jediný, co mohu, je požádat své dítě, aby mi tohle jediné selhání odpustilo. Ale ne říct - však ty víš, za co a jestli nevíš, zapátrej v paměti, ono tě něco jistě napadne. Tak tohle fakt ne.
Předchozí