Přidat odpověď
Můj mladší syn je vytočený každý ráno - prostě proto, že musí vstávat a nemůže to v sobě potlačit. Já to vím, on to ví a já jsem schopná pochopit, že to ráno neustojí. Takže ho nechám a neprudím a při odchodu do školy mu popřeju hezký den - někdy se usměje, někdy se neotočí. Jenže já mám podobný stavy občas odpoledne - mám toho dost. A to on je zas už naladěný, takže na oplátku neprudí zase on mne.
Kruci, proč by děti neměly právo být vytočené jen tak, jak se s tím mají popasovat, když ani tohle jim nedovolíme.
Na - nemám tě rád - jsem říkala - ano? Tak o tom běž raději přemýšlet vedle, protože tohle nebudu poslouchat. A když se uklidnil, tak jsme si o tom popovídali - jak by se on cítil při stejné hlášce.
Předchozí