Protože doteď jsem jednoduše dávala najevo, že se mi to líbí, chodila jsem tady z toho skoro permanentně vysmátá. Vnímala jsem to tak, jakože "tý jo, z toho ještě bude nějaký vzrůšo, jooo!!!" Jenže po pár týdnech mi to šrotovalo čím dál víc, hlavně, když jsem byla o samotě, že je to vlastně jen v mojí hlavě, z jeho strany se nic neděje a já jsem se zařekla, že já sama nic podnikat nebudu.

Je fakt, že jeho narážky byly silné kafe. No a teď pár dní jsem byla trochu odměřená a i trochu ostřejší na něho, nedívala jsem se na něho, i když jsem cítila, jak mě sleduje apod. A už mě přestal i sledovat a místo toho je teď na mě v práci protivný jak prdel. No ale já jsem to tak nějak očekávala, že bude hnusný... Změnil tón hlasu, narážky přestaly být vtipné, je na mě teď skoro až zlý a už na mě nehledí jak na svatý obrázek. Připadám si před ním úplně nemožná, škaredá a nedostatečná, to je hrozné... Je zajímavé, že až tak otočil. No nevšímám si toho, snažím se dělat jakože nic, poker face. Ale abych to ustála, jsem velice zvědavá, co se bude dít dál. Nic jiného mi stejně nezbývá.